|
Prostředí židovské chudiny v běloruském pravoslavném Vitebsku se na celý život stalo inspiračním zdrojem malířského díla Marca Chagalla (vlastním jménem Mosche Segal, 1887–1985). Směs kultur, kterou z Běloruska a z Ruska přinesl do pařížského prostředí, kde se po roce 1923 aklimatizoval, obohatila pařížskou školu od druhého a znovu od třetího desetiletí 20. století nesmazatelným způsobem. Marc Chagall byl vnímavý k novým pařížským uměleckým směrům a zároveň k francouzské malířské, kulturní a náboženské tradici. Tak se židovství, pravoslaví, západní křesťanství, ruské lidové umění, symbolismus, fauvismus, kubismus, orfismus, surrealismus i stopy francouzského rokoka spojily v Chagallových malbách v osobitý proud básnivého i epického, emocionálního a lidsky upřímného malířského výrazu jeho jedinečného díla.
Ladislav Daniel – historik umění, profesor na Katedře dějin umění FF UP v Olomouci, kterou také vede. Specializuje se na malířství 17. století v Čechách a na Moravě, a také na umělecké a kulturní vztahy v českém areálu v období baroka.
|