15. ročník festivalu DŽKO chce poodkrýt stereotypně podávaný obraz postoje české společnosti vůči židovské menšině, který je často prezentován jako romantizované pevné transkulturní propojení nebo naopak jako přísně izolovaná paralelní existence, doprovázená napětím a konflikty. Festival se zaměří na otázky, jaký obraz Židů máme uložený v naší historické a kulturní paměti a proč. Z toho pak plyne i otázka klíčová – kdy jsou pro českou společnost Židé „naši“, a kdy „cizí“?
Součástí festivalu je i inscenace klasického antického dramatu Trójanky, která vznikla v koprodukci Muzea umění Olomouc, plzeňského Centra pro kulturní a sociální projekty Johan a pražského divadla Venuše ve Švehlovce. I když se netýká explicitně židovského tématu, přesto nadčasově rozvíjí motto festivalu, které v sobě skrývá vnitřní paradox – Vzdálený blízký je cizí a náš.
12. 10. Středa
Slavnostní zahájení festivalu a znovu položení kamenů zmizelých se jmény rodiny Grünwaldových v Uhelné ulici.
Výstava k 30. výročí obnovení československo-izraelských diplomatických vztahů mapuje formující historické milníky. Výstava vznikla s podporou Velvyslanectví Státu Izrael.
Výstava k 30. výročí obnovení československo-izraelských diplomatických vztahů mapuje historické milníky, které je formovaly. Na 12 panelech propojuje práci studentů Fakulty umění a designu Západočeské univerzity v Plzni a pod vedením výtvarnice a ilustrátorky Renáty Fučíkové a hebraisty a diplomata Roberta Řeháka. Výstava vznikla za podpory Velvyslanectví Státu Izrael.
13. 10. Čtvrtek
Přednáška germanobohemisty VÁCLAVA PETRBOKA o Otokaru Fischerovi a jeho komplexní autorské identitě, rozprostřené v česko-německo-židovském jazykově-kulturním/národním prostoru.
Přednáška germanobohemisty VÁCLAVA PETRBOKA představí literárního historika a kritika, básníka, dramatika a překladatele Otokara Fischera (1883–1938) ve specifičnosti jeho životního půdorysu – vícejazyčného středoevropského intelektuála přelomu 19. a 20. století židovského původu z českých zemí. Vedle jeho biografického zázemí vyloží rovněž mimořádné sjednocení učeného básníka a básnického vědce, kterého studenti a čtenáři milovali pro řečené rozpětí (V. Vančura) a spletitý ohlas jeho mnohostranného působení v české kultuře 20. a 21. století.
Dokument o fungování dvounárodnostní a dvojjazyčné školy, kterou v jedné z arabských vesnic v Izraeli založila skupina arabských a židovských rodičů
Film sleduje první ročník fungování společné dvounárodnostní a dvojjazyčné školy, kterou v jedné z arabských vesnic v Izraeli založila skupina arabských a židovských rodičů. Na osobních příbězích ukazuje, jak komplikované a křehké jsou projekty podporující bezkonfliktní soužití.
17. 10. Pondělí
Tvůj rozum se příčí světovému řádu. Tvé tělo se příčí podkrovní místnosti. Jazyk se příčí při modlitbě...
Scénická koláž z textů tří mladých osobností olomoucké meziválečné kultury. Tři cesty, plavby, návraty do míst, která nevydržela dvacáté století.
Zwi Batscha, Max Zweig a Willi Groag jako inspirace bytí na pomezí místa, kultury a času.
Účinkují: Hynek Chmelař, Ondřej Jiráček a Vojtěch Hrabák
Scénář a režie: Tomáš Soldán
Tvůj rozum se příčí světovému řádu. Tvé tělo se příčí podkrovní místnosti. Jazyk se příčí při modlitbě...
Scénická koláž z textů tří mladých osobností olomoucké meziválečné kultury. Tři cesty, plavby, návraty do míst, která nevydržela dvacáté století.
Když jsem tady, cítím, že znám kulisy, ale obsah těch kulis neexistuje.
Zwi Batscha, Max Zweig a Willi Groag jako inspirace bytí na pomezí místa, kultury a času. Neopakovatelná vyprávění v mozaice nesnadných rozhodnutí, modlení se v jazyce, který najednou přináší smrt a stop víry, ne tolik v Boha jako v možnost domoviny. A ticho od sousedů, přestože jsou doma.
Podkroví olomouckého Konviktu jako loď přivážející nelegální spravedlivé na cestě Olomouc-Haifa, Janov-Naharija, Terezín-Terezín-Terezín.
Účinkují: Hynek Chmelař, Ondřej Jiráček a Vojtěch Hrabák
Scénář a režie: Tomáš Soldán
foto: Jaroslav Krátký
18. 10. Úterý
Čtyři roky v životě Muhammada "Mishy" Alsheikha – talentovaného dospívajícího pianisty z Ramalláhu, který je synem palestinského otce a matky pocházející z Ruska.
Sen o dráze profesionálního pianisty je mocnější než překážky. Dokument sleduje čtyři roky v životě Muhammada "Mishy" Alsheikha – talentovaného dospívajícího pianisty z Ramalláhu, který je synem palestinského otce a matky pocházející z Ruska.
Tři bývalí nepřátelé zakládají izraelsko-jordánsko-palestinskou organizaci, jejímž cílem je zastavit vysychání Mrtvého moře – jednoho z nejpozoruhodnějších míst na planetě.
Mrtvé moře – nejníže položené místo na Zemi pomalu vysychá. Tři bývalí nepřátelé zakládají izraelsko-jordánsko-palestinskou organizaci, jejímž cílem je zastavit katastrofu a zachránit jedno z nejpozoruhodnějších míst na planetě před zmizením.
19. 10. Středa
Přednáška historika MICHALA FRANKLA přiblíží málo známou historii židovských uprchlíků, kteří na konci 30. let 20. století živořili v zemi nikoho ve středovýchodní Evropě.
V Etiopii jim hanlivě říkali Falachas (vyhnanci), v USA zase Black Jews (černí Židé), v Izraeli jsou to etiopští Židé. Své vazby se souvěrci obnovili až na přelomu 20. století díky odhodlání několika jedinců, které odstartovalo exodus etiopských Židů.
V Etiopii jim hanlivě říkali Falashas (vyhnanci), v USA zase černí Židé, v Izraeli jsou to etiopští Židé. Oni sami by se raději nazývali Beta Israel (Dům Izraele). Více než 2500 let se jim dařilo dodržovat zákony judaismu a věřit, že jsou posledními Židy na zemi. Vazby mezi Beta Israel a jejich izraelskými souvěrci byly obnoveny až na přelomu 20. století díky odhodlání několika jedinců, které odstartovalo exodus etiopských Židů.
20. 10. Čtvrtek
Přednáška rakouského slavisty, historika, spisovatele a znalce kulturního prostředí střední a východní Evropy MARTINA POLLACKA. Moderuje rakouský historik, literární vědec a spisovatel Gerhard Zeillinger.
Rakouský slavista, novinář a spisovatel se prostředí střední a východní Evropy věnuje celý život. V roce 2004 vydal autobiografický román Mrtvý v bunkru: Zpráva o mém otci, v němž se z velmi osobní perspektivy zabývá důsledky ideologie národního socialismu. V roce 2021 v Olomouci obdržel Cenu Václava Buriana za kulturní přínos ke středoevropskému dialogu.
Besedu moderuje rakouský historik, literární vědec a spisovatel Gerhard Zeillinger.
Simultánně tlumočeno do češtiny.
Moderní zpracování klasických Eurípidových tragédií Trójanky a Hekaba v režii Jakuba Čermáka. V hlavních rolích s ukrajinskými umělkyněmi, které v Česku našly dočasný azyl.
Představení se hraje v ukrajinštině, s českými titulky.
Kdy, když ne dnes? S kým, když ne s ukrajinskými ženami?
Příběhy velkolepých hrdinů Trojské války byly vytesány do naší paměti, na příběhy přeživších žen zapomínáme. Co všechno skončí, až skončí válka. A co začne? A co neskončí nikdy? Mír nutně nepřinese klid, klid zbraní nutně nepřinese útěchu. Hekaba ztratila 50 dětí, ale co když ztratí i to poslední? Co se stane pak? Pomsta chutná jak ten nejsladší boršč.
Moderní zpracování klasických tragédií Trójanky a Hekaba v režii JAKUBA ČERMÁKA s ukrajinskými umělkyněmi, které v Česku našly azyl, se nesoustředí na současný vojenský konflikt, ale na oběti války obecně. Postavy trójských žen bez mužů jsou představovány ukrajinskými herečkami bez mužů, které mají pro ztvárnění Trójanek mimořádný dar.
Představení se hraje v ukrajinštině, s českými titulky.
Režie: Jakub Čermák
Scéna a kostýmy: Pavlína Chroňáková
Choreografie: Becka McFadden
Hudba: Petra Horvátová
Produkční a dramaturgická spolupráce: Roman Černík
Light design: Filip Obermajer
Hrají: Inna Bovkun-Mišakina, Sofija Brahina, Olena Lebanina, Marina Makovii, Darja Novikova, Julia Peršuta, Katěryna Poljetajeva, Maryna Snarskaja, Marja Tatarynova, Věra Timofjejeva, Anastasia Vasiljeva ad.
24. 10. Pondělí
Přednáška historičky KATEŘINY ČAPKOVÉ sleduje české pohraničí v poválečných letech očima židovských současníků.
Na zapadlou pohraniční vesnici dopadají po letech klidného soužití velké dějiny a je třeba si vybrat, jsi-li Němec nebo Čech a jestli je soused spojenec, nebo úhlavní nepřítel.
Na zapadlou pohraniční vesnici, v níž život po léta plynul v duchu pospolitosti a klidného soužití dopadají velké dějiny. Najednou je třeba si jasně vybrat, jsi-li Rakušan, Němec nebo Čech. A zda jsou celoživotní sousedi spojenci, nebo úhlavní nepřátelé…
07. 11. Pondělí
Nadčasové kompozice Noam Vazana nabízejí jedinečnou fúzi hudby Středního východu a severoafrických rytmů znovu vdechují život jazyku ladino – prastaré řeči středomořské židovské diaspory.
Jazyk ladino se po vyhnání Židů z území dnešního Španělska na konci 15. století stal řečí židovské diaspory v celém Středomoří. Pro izraelskou zpěvačku Noam Vazana žijící v Nizozemí, jsou písně v tomto jazyce návratem k vlastním kořenům. Její podmanivý hlas je často přirovnáván k Mercedes Sosa či Nině Simone. Nadčasové kompozice přetavují dávnou kulturu ladino v jedinečnou fúzi hudby Středního východu, severoafrických rytmů a autorské etnicko-jazzové tvorby. Její hudba se vzdáleně podobá flamencu, severoafrické hudbě a tradičním písním sefardských Židů. Vazana znovu vdechuje život starému marockému jazyku ladino a nechává jej vyniknout v kontextu aktuálních témat.
