Dny židovské kultury 2008

Divadlo hudby Olomouc

11. říjen (so) 18:00 HANS KRÁSA: BRUNDIBÁR
12. říjen (ne) 16:00 HANS KRÁSA: BRUNDIBÁR

Dismanův rozhlasový dětský sbor a orchestr Archioni plus
terezínská dětská opera

Dětská opera na libreto Adolfa Hoffmeistera o tom, jak děti za pomoci zvířátek přemohly zákeřného flašinetáře Brundibára, se stala symbolem bezbranného dětského vzdoru proti zlému diktátoru. Většina těch, kteří se účastnili představení v terezínském ghettu, zahynula v soukolí nacistických koncentračních táborů.
Účinkuje Dismanův rozhlasový dětský sbor a orchestr Archioni plus pod vedením Michala Macourka.

Dětskou operu, ve které děti za pomoci zvířátek přemohly zákeřného flašinetáře Brundibára, napsali hudební skladatel Hans Krása
a spisovatel Adolf Hoffmeister v roce 1938. V polovině roku 1941 představení nacvičil Rafael Schächter s několika přáteli jako dárek
k padesátinám ředitele sirotčince v Praze na Hagiboru. Architekt František Zelenka vytvořil na jevišti ohradu z prken, na které umístil kulisy postav zvířátek s otvory pro obličeje dětí. V Praze se představení hrálo pouze dvakrát a navíc tajně, protože kulturní činnost byla už v té době Židům zakázaná.
Rudolf Freundfeld-Franěk přivezl do ghetta klavírní výtah a ujal se vedení zkoušek na půdě Drážďanských kasáren. Do práce neustále zasahovaly transporty. Dětské herce odvezené do koncentračních táborů na východě musely nahrazovat děti z nových transportů.
Po více než dvou měsících zkoušení se 23. září 1943 v Magdeburských kasárnách konala premiéra. Opera Brundibár měla velký úspěch
a celkem se do podzimu 1944, kdy z Terezína odjížděly poslední transporty, odehrálo asi 55 repríz, tzn., že se hrálo v průměru jedno představení týdně. Na jaře 1944 se terezínské ghetto chystalo
na návštěvu komise Mezinárodního červeného kříže, která měla zhodnotit jeho funkci vzorového ghetta, které vůdce daroval Židům. Brundibár byl vybrán jako představení, které se komisi předvede. Představení se přestěhovalo do velké sokolovny mimo ghetto, architekt Zelenka, který vytvořil podobnou scénu jako v Praze, dostal materiál na vylepšení kulis a kostýmů - zkrášlení Brundibára se muselo stihnout přes noc. Závěrečné scény Brundibára se ještě v létě 1944 natočily pro propagandistický film Theresienstadt (známější pod názvem Vůdce daroval Židům město).
Opera byla do dnešních dnů uvedena v mnoha verzích v Anglii, Izraeli, Rakousku, Německu či Spojených státech. Představení Dismanova rozhlasového dětského sboru však mnozí z těch, kteří v Brundibárovi účinkovali v Terezíně a přežili, považují za nejvěrohodnější.

Hans Krása - pražský hudební skladatel, žák rakouského skladatele
a pedagoga Alexandra Zemlinského (1871 - 1942) na pražské německé Hudební akademii. Pražské hudební kruhy jeho tvorby příliš neuznávaly, proto cestoval a pěstoval vřelé vztahy s autory pařížské avantgardy, kteří jej naopak velmi oceňovali. Jako skladatel debutoval cyklem Čtyř orchestrálních písní na verše Christiana Morgensterna.
Z dalších děl je třeba jmenovat operu Strýčkův sen podle Dostojevského novely a Symfonii pro malý orchestr, která slavila úspěch v Zürichu a Bostonu. Do terezínského ghetta Krása přijel
s transportem v srpnu roku 1942. Přepracoval Brundibára pro potřeby dětského divadla v ghettu a dále komponoval. Poslední dílo, Passacaglia a fuga, dokončil začátkem srpna 1944. Dva měsíce poté zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi.

Brundibár ukazuje, jaká by měla být dnešní krátká opera, jak může spojit nejlepší vkus s originalitou koncepce a moderní ráz s dobrou hudbou. Máme tu téma oslovující děti i dospělé, morální příběh připomínající staré pohádky, populární zpěv prostý ve sborových částech, avšak stávající se docela složitým v duetech a triích, a citlivou dynamickou rovnováhou mezi tuctem nástrojů a třemi tucty zpěváků. V této malé opeře se spojují idea a tvar, myšlenka a příprava, koncept
a provedení do plodného svazku vzájemné spolupráce.

Kurt Singer - lékař a muzikolog v recenzi, která kolovala
v terezínském ghettu

Brundibár poražen
už jsme ho dostali
zaviřte na buben
válku jsme vyhráli
vyhráli proto jen
že jsme se nedali
že jsme se nebáli
že jsme si všichni svou
písničku veselou
do kroku zpívali

Kdo má právo rád
a při něm obstojí
a nic se nebojí
je náš kamarád
a smí si s námi hrát!

foto Jiří Schnapka

foto Jiří Schnapka

foto Jiří Schnapka

foto Jiří Schnapka